Události s fotogalerií

Události

 

Milovat, obětovat se v naději,
že sloužíme pravé věci, to je láska.“

George Sand  

   POUŤ  "Po stopách československých tankistů"

     V pátek 28. dubna 2017 proběhly pietní akty pořádané ČSB Ostrava a Jednotou ČsOL MSK u příležitosti 72. výročí ukončení II. světové války. Navštívili jsme památníky v Sudicích, Bolaticích, Štítině a Dolní Lhotě.

    Během cesty byly připomenuty zásluhy a hrdinství nejen ruských a československých vojáků doplněné o vzpomínky pamětníků v jednotlivých obcích. Byli jsme seznámeni s cenným dědictvím naší historie a s průběhem Ostravsko-opavské operace. V obci Štítina byla  uctěna památka gen. Heliodora Píky u jeho rodného domu, čs. legionáře a významného představitele československého protinacistického odboje. Na místním hřbitově byly položeny kytice u pomníku Ivana Kubince, umučeného průzkumníka 1. čs. tankové brigády. Vše o osvobozovacích bojích i současném dění v obci nám ochotně povyprávěl starosta Š. Koník a další občané obce. V obci Dolní Lhota při osvobozovacích bojích padlo 500 vojáků, mezi nimi devět příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 17 občanů obce. Padlým tankistům byl vystavěn památník na místním hřbitově. Ostravská operace byla přítomna i na tabuli ve škol. třídě ZŠ, jejichž žáci (pěvecké uskupení "Čtyřlístek") nám zpříjemnili návštěvu svým hudebním vystoupením. Následoval příspěvek starosty Mgr.Bc. V. Sobase o dni 26.4.2017, kdy do obce vjíždí armáda. Se vzpomínkami na konkrétní hrdinské činy a s poděkováním za jejich obětování se (za naši svobodu) slovy: "Vám poděkování a lásku Vám" byla pouť zakončena hymnou ČSR. Více koláže.

  

   

    

 


 

Hospodine, veď spor s těmi, kdo vedou spor se mnou,
bojuj proti těm, kdo proti mně boj vedou.
Chop se pavézy a štítu, na pomoc mi povstaň,
rozmáchni se kopím a sekerou proti těm,
kdo mě pronásledují, a řekni mi: „Jsem tvoje spása.“
Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají.
Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí."

Davidův žalm 35,1-4

72. výročí zahájení Ostravsko-opavské operace 
  Sudice, Památník čs. tankistů
    15.4. 2017
 

        Modernímu člověku se světovou válkou rozpadl obraz tradičních jistot, dějiny i smysl individuálního života ztratily svou oporu. Naskytla se existenciální otázka "Jistota! Co je jisté? Na čem mohu pevně stát a klidně spát? Co je pravda? Máme jistotu zvenčí nebo ze sebe? Anebo z obojího toho pramene?", kterou si kladl již T.G. Masaryk. Kde naleznu pomoc a oporu? Jsou to otázky po Bohu a jeho poznání. I v dnešní době je ústředním úkolem si na tyto otázky odpovídat a nově (staronově) pochopit skutečnost světa kolem sebe, kde se každý den odehrávají těžké zápasy až boje. Aby se člověk osvobodil, překročil hoře a mohl v Pravdě žít, musí mít silnou víru dítěte a přistupovat s láskou k životu, společnosti, demokracii a vlasti, ke všemu s láskou k Bohu. O to zápasí naše současnost, na tom závisí perspektiva příštích pokolení a dnů, najít vnitřní jistotu, kterou měl člověk dob dřívějších.

      Dne 15.4. 2017 v 10 hodin jsme vzpomenuli pietní akcí 72. výročí zahájení Ostravsko-opavské operace (10.3. 1945 - 5.5. 1945) v pohraniční obci Sudice. V tento den začalo osvobozování naší vlasti. Sudice byla první československou obcí, odkud se vedly osvobozovací boje sovětskou armádou, 1. čs. samostatnou tankovou brigádou (jednotky 2. a 3. praporu) a také čs. letci přes Bolatice, Kobeřice směrem na Ostravu. Sudice byly tehdy z 68% zničeny, nezůstal ušetřen jediný dům. Den 15. duben 1945 byl naplněním snů všech statečných mužů a žen, kteří bojovali za svobodu své vlasti.

      Slavnostní akt pořádalo Krajské vojenské velitelství Ostrava. Věnce a kytice k pomníku s úctou položili zástupci organizací: Krajského vojenského velitelství Ostrava, plk. Ing. Jaroslav Hrabec, dále pak starosta obce Sudice Petr Halfar, senátor doc. MUDr. Peter Koliba, CSc., gen. konzul Ruské federace, zástupci Jednoty ČsOL Opava, ČSBS Ostrava a Náboženské obce CČSH v Ostravě-Zábřehu, ředitelka Slezského zemského muzea Mgr. Jana Horáková, historik Mgr. Viktor Grossmann a pamětníci bojů ses. Miroslava Kaštovská.


    

   

     

     

    

      

      

       

    

 

 


 

     „Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě,
buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu
.

                                                                                Žalm 31,3
Ocel a láska - z toho je utvořeno srdce hrdinů".
Jorge Amado

   Vernisáž výstavy     
 Vítkovická ocel pro obranu republiky, 1935-1938 

 

„Ocel a láska - z toho je utvořeno srdce hrdinů.“
– Jorge Amado

Zdroj: http://citaty.net/autori/jorge-amado/?q=20805

           První jarní středu 22. 3. 2017 v 11 hodin proběhla vernisáž výstavy Vítkovická ocel pro obranu republiky v prostorách těžní věže dolu Hlubina v DOV. Je zaměřená na zbrojní výrobu ve Vítkovicích před II. světovou válkou. Téma ´Vítkovické železárny a československé opevnění´ doposud nebylo pro laickou veřejnost zpracováno. I tím je výstava jedinečná. Ukazuje zajímavou část naší historie v rámci tzv. Uhelného okruhu, kterou Ostraváci jistě ocení.

          "Přibližuje dobu, kdy se ČSR ocitla v ohrožení, byla odhodlána bránit svou samostatnost a suverenitu. Čs. opevnění patřilo k pilířům obranné strategie státu. V letech 1935-1938 byly osloveny hutní a strojírenské podniky v naší zemí, mezi které patřilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Touto výstavou vzdáváme hold Vítkovickým dělníkům a technikům, ale i stavitelům a obráncům čs. opevnění,  na něž jsme oprávněně hrdi.", zaznělo v projevu ses. Lenky Kaštilové. Plk. Ing. Jaroslav Hrabec vojensky zhodnotil podíl Vítkovických železáren na výstavbě čs. opevnění "jako hlavní pilíř obrané strategie. Jde o významou část prvku Ostravy, kterého se obávalo i nacistické Německo s Hitlerem v čele. Hitler měl prohlásit: ´Budeme-li poraženi v Ostravě, prohrajeme válku´."

          Vernisáže se zúčastnili 3 členové NO CČSH, 11 členů Jednoty ČsOL Opava, zástupci ČSBS Ostrava, města Ostravy, výkonný ředitel spolku Dolní oblasti Vítkovice Petr Koudela, ředitel Krajského vojenského velitelství Ostrava plk. Ing. Jaroslav Hrabec. I přes rozmary počasí se sešlo 38 lidí. Expozici připravila ses. Lenka Kaštilová ve spolupráci s Archivem Vítkovice, Klubem vojenské historie Opava a Jednotou ČsOL Opava. Veřejnosti bude výstava přístupná od soboty 25.3. 2017 od 10-16 h.

         Mezi exponáty byly k vidění: unikátní mapy (se zákresem Zábřehu n.O.), fotografie tvrzí, pancířových zvonů a otočných věží vážících 150 t. Informační tabule (bannery) s 9 tématickými zastaveními zevrubně mapují tuto část historie. Mimojiné odpoví na otázku, často kladenou v dnešní době, kolik vše stálo?! V prostoru jsou nainstalovány: rozsocháče, což jsou statické ocelové protitankové překážky (též známy pod názvem český ježek), drátěné překážky (naz. španělský jezdec) a střílny lehkého objektu vz. 37 (výrobené ve Vítkovicích), lehký kulomet vz. 36,  těžký kulomet ZB vz. 37. Rozsocháče byly vyrobené ve Vítkovicích. Exponáty jsou zapůjčené z muzejních sbírek KVH Opava, ze sbírek pěchotního srubu OP-S 25 Trigonometr v Milostovicích.

 

       

        

       

   

    

         

(Najeďte, prosím, kurzorem na obr. pro popis.)

 


 

 

         „Učiň tedy se mnou, jak se ti líbí, a poruč,
  aby mi byl odňat můj duch, abych byl vzat pryč ze země a stal se zemí.
         Lépe by bylo, abych zemřel, než abych žil,
  protože musím poslouchat lživá hanobení a mám velký smutek.
         Přikaž, Hospodine, abych byl vzat z této tísně; vezmi mě do místa
  věčnosti a neodvracej ode mne svou tvář, Hospodine.

         Lépe by bylo, abych zemřel, než abych hleděl na mnohou tíseň
 ve svém životě;
dej , abych už neslyšel hanobení.“
                                                                                                                                                  Tobiáš 3,6

 78. výročí OBSAZENÍ OSTRAVY NĚMECKÝM VOJSKEM

           V úterý 14. března 2017 se naše náboženská obec zúčastnila před budovou KŘ Policie ČR MSK v Moravské Ostravě na ulici 30.dubna spolu se členy Jednoty ČsOL Opava, příslušníky Speciální pořádkové jednotky Policie ČR - KŘP MSK, zástupci občanského sdružení Veterán Policie ČR MSK, Tělocvičnou jednotou Sokol Moravská Ostrava 1 v 16 hodin pietního aktu připomínaje si neslavné 78. výročí obsazení Ostravy hitlerovským Německem. Vzpomínkovou akci zorganizoval Oblastní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu gen. Mikuláše Končického Ostrava.

          Bratr předseda ČSBS Jiří Francírek pronesl proslov, kde důkladně popsal události onoho smutného dne a předal četná vyznamenání. Zazněla promluva ses. farářky Karen Souškové o věčném spočinutí duší zemřelých, při které seznámila přítomné se jmény padlých z řad čs. četnictva, sokolů a zaměstnanců Vítkovických železáren. Jejich památka byla uctěna minutou ticha a položením kytic a věnců delegací v čele s panem plk. Mgr. Radímem Daňkem (náměstkem ředitele pro vnější službu)  k Pamětní desce uvnitř budovy PČR. Čestnou stráž drželi a hold na závěr vzdali Sokolové a příslušníci SPJ  PČR.

       

        

       

     

      

    

  

          

          Závěrem pár zajímavostí. Bratr RNDr. Vladimír Kroutilík, geograf a archivář Sokolské župy Moravskoslezké, příchozí seznámil s historickým pojednáním o pohnutých událostech let 1938 a 1939. Účast byla hojná, přítomno bylo přes 70 lidí z rozličných spolků, organizací a státních složek, avšak s jedním cílem: Vděčně uctít s tichou vzpomínkou a ocenit vzácné a čisté hrdinství lidí, kteří přinesli nejvyšší možnou oběť bez zaváhání při obraně naší svobody.

 






 

 







(Najeďte, prosím, kurzorem na obr. pro popis.)

 


 

Můj Bože, nevěřím, že smrtí odpočinu,
chraň duši od spánku a nedej, ať jsem tich;
a jsem-li v práci své zde připodobněn stínu,
jak mocný tvůrčí růst je v světlých síních tvých!"

                   Miroslav Matouš
     


    Vzpomínka na oběti válek

            Slova o věčném odpočinutí jsou neporozuměním, protože jde jen o oddech po skončení pozemské pouti. Pozbytí tělesnosti člověka je pouze ukončením toho, co bylo pomíjivé. Co bylo plodné, podstatné a v souladu se smyslem bytí, promítá se a dále se rozvíjí do věčnosti. To je  osobní naděje pro každého z nás. Bez upnutí na věčnost, naděje nám všem společné, upadají opravdové kulturní i morální hodnoty do povrchnosti a rozkladu. Pokrok má smysl jen jako putování k Bohu, jako proměnu, jinak ztroskotá. Naše jistota spočívá ve věčném zázemí Ducha Kristova.

           Dne 4. února 2017 v 10 hodin jsme uctili v Ostravě-Zábřehu vzpomínkovou slavností účastníky posledního válečného roku 1918 a prvního mírového roku 1919 (145 vojáků na obou stranách, 979 zraněných a 820 nezvěstných vojáků), kteří Bohu předložili svůj život i smrt.

             Vzpomínka byla věnována všem lidem, kteří se nedožili konce Velké války, strádali na bojištích druhé světové války, trpícím a umírajícím v koncentračních táborech. Vzpomenuli jsme br. Františka Vladimíra Hrbáče, ruského legionáře a řídícího učitele v Zábřehu nad Odrou, významného člena Náboženské obce, který zahynul 26.2.1943 v Osvětimi. V neposlední řadě také hrdinství tisíců odbojářů v protektorátu v letech 1939 až 1945, 25 českých vojáků, kteří zemřeli od roku 1991 v zahraničních mírových misích.

             U každého ze čtyřech zastavení byli všichni přítomní piety seznámeni s historickým pozadím jednotlivých osobností, dějinných etap národa a života církve, v závěru s modlitbami :

           U Památníku Válečným obětem, u hrobu brig. generála Jana Satorie a br. četaře Rudolfa Rajnocha na Městském hřbitově v Ostravě-Zábřehu byly proneseny proslovy br. Václavem Zavadilem, které byly pietně zakončeny modlitebním ztišením v režii ses. farářky Karen Souškové. Zástupci Tělocvičné Jednoty Sokol z Ostravy 1 za přítomnosti členů Jednoty ČsOL Opava a Náboženské obce CČSH v Ostravě-Zábřehu položili věnec k hrobu br. starodružiníka Rudolfa Rajnocha vyznamenaného Křížem svatého Jiří 4. stupně. Pietní akce byla završena poslední zastávkou v Kolumbáriu Husova sboru v Ostravě-Zábřehu, kde jsou v kolumbárních schránkách uloženi mnozí českoslovenští legionáři  - členové Církve československé (husitské) v Zábřehu nad Odrou: bratři Richard Javorek, Rudolf Klimek, Valentin Klímek, František Matuška, Jan Mýlek, Alois Navrátil, František Novák (předseda J ČsOL v ZnO) Antonín Šigut a další. Byla přečtena jména 30 čs. legionářů, členů náboženské obce.

        

     

     

       

        

    

  

 

   

 

 

 

 

 




 

 Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky,
nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí."

Iz 43,1-3

  Bohoslužba konaná dne 13. 11. 2016 v 10 hodin
      ke "Dni válečných veteránů",
           98. výročí ukončení I. světové války
                 a 77. výročí úmrtí studenta Jana Opletala, člena CČSH,
                     sokola Václava Sedláčka
  

       První světová válka skončila ve znamení vítězství demokracie. Co vše znamenalo to slovo! Rovnost velikých s malými, chudých s bohatými, ať mezi jednotlivci či mezi národy a státy! Spravedlnost pro všechny! Práva každé menšině národní, náboženské! Záruku lidských práv všem bez rozdílu! Zákony vedené humanitou! Svobodu osobní a společenskou, svobodu slova, tištěného i mluveného - jak mnoho  právě tento obsah demokracie znamenal pro možnosti zvěstování evangelia, pro působení na smýšlení národa, i když byla jenom hrstka  těch, kdo usilovali přivést veřejnost k pravdě! Pokus o bratrství všech lidí a národů! Konec válkám a nespravedlnostem mezi národy! Ježíš, ne Caesar! - tedy praktická láska a víra, nikoli násilí - to byl Masarykův stručný program demokracie.

   

       Letos již počtvrté připravuje CČSH slavnostní bohoslužbu u příležitosti Dne válečných veteránů. Tento Den, slavený vždy k výročí konce Velké války (11.11.1918 v 11 hod. a 11 min.) má připomínat hodnoty, které v době míru a hojnosti bývají často podceňovány: statečnost, dobrovolnost a ochotu k oběti, síla ducha a bratrství. V tento den vzpomínáme na ty, kteří zahynuli ve službě při plnění svých povinností, kdo zahynuli v boji, umírali za nás a pro nás, abychom my mohli žít, hrdinům, jejich dědicům a potomkům.

   

        Symbolem tohoto Dne je červený vlčí mák jako symbol nového života.

          

       Touto cestou přispíváme k tomu, aby si význam Dne válečných veteránů uvědomila i nejširší česká veřejnost. Proto věnujeme Dni válečných veteránů patřičnou pozornost, společně s náboženskou obcí CČSH: zástupci Armády ČR a Československé obce legionářské - Jednoty Moravskoslezského kraje, Českého svazu bojovníků za svobodu Ostrava, Hasičského záchranného sboru, T.J. Sokol Moravská Ostrava 1 a Sokolské župy Moravskoslezské.

    

       Neboť záleží také na nás, na způsobu našeho myšlení a počínání i na tom, že nezapomínáme... Byť se na nic se nezapomíná tak lehko jako na přetrpěné hoře a povinnost vděčnosti. Taková je lidská povaha, jak snadno zapomínáme na utrpení válečních dob, jak je mnoho z nás lhostejných k těžce nabyté svobodě?! Je však psáno v epištole Jakubově: "...že Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí... Neklamte sami sebe, milovaní bratří! ´Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování´ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření... Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.“ (Jk 1,7-25) A tak po vzpomenutí mnoha jmen bratří legionářů, členů náboženské obce, veteránů a padlých ve válkách i zcela bezejmenných hrdinů byl za tónů husitské písně "Ktož jsú Boží bojovníci " položen věnec k Pamětní desce Čs. legionářů v Husově sboru a jim pak byla vzdána čest. Po bohoslužbě byl věnec položen na hrob našeho br. starodružiníka Rudolfa Rajnocha na Městském hřbitově v Ostravě-Zábřehu a jeho památka byla uctěna minutou ticha.

   

  (Najeďte, prosím, kurzorem na obr. pro popis.)
Foto: manželé Francírkovi

 


 

 

     „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

    Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům,
ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy,
proti nadzemským duchům zla.

    Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj,
abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

    Stůjte tedy‚ opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
obuti k pohotové službě evangeliu pokoje
a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

   Přijměte také ‚přilbu spasení a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží.

                                                                                 list Efezským 6,10-17

 

 

  Legiovlak na návštěvě v Ostravě

 

 

           V pátek 2. září 2016 v 10 hodin byl slavnostně zahájen a představen Legiovlak na nádraží v Ostravě-Svinově za účasti hejtmana Ms. kraje, náměstka primátora MmO, zástupců Krajského úřadu a ředitelky Slezského zemského muzea, ředitelky Archivu města Ostravy, Jednoty ČsOL Ms. kraje, a zástupců Jednot Ostravy 1 a Ostravy 2, Krajského vojenského velitelství v Ostravě, válečných veteránů, potomků ruského legionáře a členů-duchovních NO CČSH v Ostravě-Zábřehu.

            Po pronesení četných projevů o obnově svobody, legionářském nasazení a jejich významu pro vznik čs. státu, připomenutí událostí Velké války se zmíněním Zborovského památníku v Husově sadu a vyzdvižením zásluh mnoha legionářů z Ostravy a brigádního generála Jana Satorie (pohřbeném na Městském hřbitově v Ostravě-Zábřehu, kde je také pohřben starodružiník Rudolf Rajnoch první legionář vyznamenaný Řádem sv. Jiří 4.st. a účastník bitvy u Zborova), byly připomenuty pamětní desky věnované památce padlých legionářů a rozeseté od Ostravy-Kunčic po O.-Zábřeh v Husově sboru, kde se nachází i prsť z legionářských bojišť a v kolumbáriu věčně odpočívající legionáři, Boží bojovníci.

   

             U příležitosti 100. výročí bojů čs. legií za samostatný stát v roce 2014 byl ČsOL ve spolupráci s Vládou ČR, MO ČR a dalšími institucemi zahájen projekt "Legie 100". A právě Legiovlak je nejvýznamnější a nejatraktivnější součástí tohoto projektu, který putuje naší vlastí již od 19. května 2015.

            Dokončený Legiovlak je replikou legionářského vojenského ešalonu z let 1918-1920, s nímž se čs. legionáři přesouvali bojem s bolševiky přes Rusko po Transsibiřské magistrále. Legiovlak čítá 13 vozů základní sestavy různých typů. ČsOL postupně nakoupila 11 vyřazených historických vagonů, jeden vagon zapůjčily České dráhy, a.s. a druhý dodala Nadácia M.R.Štefánika. Jednotlivé vozy slouží k různým činnostem nezbytných pro zajištění přežití legionářů na Sibiři. Skládá se z vozu: polní pošty, těplušky, zdravotního, velitelského, štábního, obrněného, krejčovského, prodejního, kovářského, ubytovacího, filmového a dvou plošných vozů. Ve všech vozech jsou instalovány věrné rekonstrukce původního vybavení vozů, originální exponáty, fotografie a panely mapující historii čs. legií, také zde najdeme legionáře v dobových stejnokrojích. Legiovlak ukončí svou cestu v roce 2020, tj. v roce oslav 100. výročí vzniku samostatného čs. státu, a tak připomene i výročí boje o územní celistvost republiky ve válkách o Těšínsko a Slovensko.

    

 

    

 

 

 

   

  

 

    

     

   

 

         

 

    

 


 

"Bez rozdílu politické příslušnosti
dát všechny síly k upevnění státu,
přispívat k vybudování armády v duchu národních a demokratických tradic, usilovat, aby boje politické a kulturní byly vedeny zbraněmi ducha, bez násilí a lží,
hájit zájmy legionářů
a starat se o jejich sociální problémy
.
"

            motto Československé obce legionářské

 

      VLAKOVÉ  NÁDRAŽÍ  OSTRAVA - SVINOV
      VOLNĚ  PŘÍSTUPNÝ  od 8 - 18 hod.

 

 

         Odkaz na bližší informace:

     http://csol.cz/domains/csol.cz/images/Projekty/Legie100/Legiovlak/LET%C3%81K%20A4%20pro%20%C5%A1koly.pdf                                                      (leták)


 


 

"Bezpečnější je dobře žít než očekávat po smrti vysvobození od jiných."
Mistr Jan Hus

SLAVNOSTNÍ  BOHOSLUŽBA  K  UCTĚNÍ  PAMÁTKY       
  601. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa    (6.7.1415)
    99. výročí bitvy u Zborova                                    (2.7.1917)

      Každoročně se v našem Husově sboru konají sváteční bohoslužby k uctění drahé památky Mistra Jana Husa a výročí bitvy u Zborova.

        Při bohoslužbě dne 3.7.2016 byl připomenut dějinný význam bitvy u Zborova a husitské tradice Československých legií, byli vzpomenuti významní účastníci bitvy u Zborova a také bratři legionáři-členové náboženské obce, kteří vlastními silami vybudovali Husův sbor. Zazněla zejména slavná i méně známější slova Mistra Jana Husa a kdo chtěl, odnesl si z lavice sbírku námi vybraných citátů Mistra Jana domů a shlédl tématickou výstavu ke státnímu svátku instalovanou v chrámové předsíni o MJH a Jeronýmovi Pražském (výročí 600 let od upálení). Chrám již tradičně zdobil husitský prapor (s husitským kalichem) a trikolorní květinová výzdoba.

         Spolu s členy náboženské obce a dalšími hosty se bohoslužby zúčastnili členové Jednoty ČsOL Moravskoslezského kraje a AČR.

        Během vzpomínek v rámci bohoslužeb byl za varhanního doprovodu Ktož sú Boží bojovníci již tradičně položena kytice a věnec k Pamětní desce Čs. legionářů v Husově sboru. Věnec, který zakoupila ses. Tonička Polášková - vnučka legionáře Antonína Šiguta, byl po bohoslužbě položen na hrob br. Rudolfa Rajnocha. Pocta byla vzdána taktéž u hrobu brigádního generála Jana Satorie a již zmíněného hrobu legionáře br. Rudolfa Rajnocha na Městském hřbitově v O.-Zábřehu. Rudolf Rajnoch (2.11.1894-8.8.1924), člen CČSH a čs. legionář Starodružiník, se po návratu z legií v Rusku usadil právě v Ostravě-Zábřehu n.O. Byl zakládajícím členem Jednoty Čs.OL v Zábřehu n.O. V pouhých 30 letech zemřel na TBC, byl svobodný a bezdětný. Jeho služba v Čs. legiích by byla téměř zapomenuta, nebýt JČsOL v Zábřehu n.O., která mu postavila pomník na hřbitově, který se podařilo skoro po 90 letech dohledat a zrevitalizovat.

          

         

     

          

 


 

"Duch (nebo srdce) není nikdy připraven na památné setkání nebo na historickou událost.
Narazíme na ně při dřímajícím vědomí."

Jean Dutourd

POUŤ  PO  PAMÁTNÍCÍCH  V  SEVEROMORAVSKÉM  KRAJI

    V pátek 29. dubna 2016
proběhly pietní akty pořádané Českým Svazem Bojovníků za svobodu Ostrava a Jednotou ČsOL MSK u příležitosti 71. výročí ukončení II. světové války u památníků v Hlučíně, Bolaticích, Štítině, Hrabyni a Dolní Lhotě

    Zúčastnily se delegace Ruské Federace, Všekozáckého Svazu Českých zemí a Slovenska, Jednot  ČsOL, 20 žáků Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové, přímých potomků Československých legionářů z Náboženské obce CČSH v Ostravě - Zábřehu, jmenovitě ses. Toničky Poláškové, Terezy Šimšové, Barbory Bednářové, a občanů navštívených obcí.

    Při pietních aktech byly připomenuty zásluhy a hrdinství nejen ruských a československých vojáků. V obci Štítina byla u jeho rodného domu uctěna památka generála Heliodora Píky, československého legionáře a významného představitele československého protinacistického odboje. V obci Dolní Lhota při osvobozovacích bojích padlo 500 vojáků, mezi nimi devět příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 17 občanů obce. Padlým tankistům byl vystavěn památník na místním hřbitově.

    Hlučín

         

    Bolatice

        

    Štítina

        

   

    Hrabyně

          

            

    Dolní Lhota

             

                                                                                                          (Najeďte, prosím, kurzorem na obr. pro popis.)


 

"Cožpak mi pomoci není? Záchrana je mi odepřena?...
Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí."

Jób 6,13 a 11,18

77. výročí OBSAZENÍ OSTRAVY NĚMECKÝM VOJSKEM

     V pondělí 14. března 2016 jsme se zúčastnili před budovou Policie ČR v Moravské Ostravě na ulici 30. dubna spolu s Jednotou ČsOL Ms. kraje, MěV ČSBS Ostrava, Českým svazem bojovníků za svobodu ve 14,30 hodin pietního aktu připomínajíce si neslavné 77. výročí obsazení Ostravy hitlerovským Německem.

       Připomeňme si sled událostí tohoto dne:
Bylo úterý 14. března roku 1939, šest hodin večer, Ostrava ...
začíná předčasná okupace Moravské Ostravy i nedalekého Místku. Lidové noviny vydávají zprávu, že vojska přes Ostravu jen projíždějí na Slovensko.
"Dnes k večeru bylo obyvatelstvo města Moravské Ostravy překvapeno několika oddíly německého motorizovaného vojska, které projíždělo městem směrem ke Slovensku," oznámily Lidové noviny. Avšak wehrmacht zůstal. Pamětníci vzpomínají, že osudný večer vládlo v Ostravě sychravé počasí. Drobně mrholilo, a proto v ulicích zažilo první minuty okupace jen málo svědků. Až postupně zaplnili chodníky jásající ostravští Němci, kterým stáli v zádech roztrpčení Češi. V čele kolony jely motorky, za nimi osvětlené lehké obrněné transportéry. Obsazová
ní Ostravy postupovalo od Koblova přes Slezskou Ostravu ke kasárnám na Hranečníku; od Petřkovic do Přívozu; ze Svinova do Mariánských Hor a Vítkovic. Čtvrtý proud postupu vedl od Polanky do Zábřehu a Vítkovic. Ve chvíli, kdy wehrmacht obsazoval Ostravu, však JUDr. E. Hácha teprve mířil speciálním vlakem do Berlína, aniž přesně tušil, jaké bude mít Hitler požadavky. O večerní okupaci části Moravy se po půlnoci dozvěděl přímo od nacistického vůdce.

 

                                   

 


 

„Pravá mravní hodnota jednání závisí na motivech, které je určují."
T.G. Masaryk k Mistru Janu Husovi


SLAVNOSTNÍ  BOHOSLUŽBA  K  UCTĚNÍ  PAMÁTKY

  600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa   (6.7.1415)
    98. výročí bitvy u Zborova                                   (2.7.1917)

 

          V neděli  5. července 2015 v 10 hodin proběhla v Husově sboru v Ostravě – Zábřehu bohoslužba k uctění památky 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a také památky Čs. legionářů u příležitosti 98. výročí bitvy u Zborova.

          Právě Husův odkaz si CČSH vytyčila za motiv duchovní obnovy v rámci tohoto Husova jubilea v roce 2015. Tímto odkazem chce Církev sobě, národu i evropské kultuře, k níž husitství svým vznikem a působením náleží, připomenout trvalé základy, na kterých spočívá život jednotlivce, ale i celé společnosti. Těmto základům se dovolávali i legionáři, kteří nazývali Mistra Jana "hrdinou".. Hus ukazoval, že svět si sice váží více lidí bohatých a mocných, ale u Boha tomu tak není! Husovy názory na společnost a jeji spravedlivější uspořádání vycházely z Bible, z Ježíšova evangelia a z poznání lidské hodnoty a důstojnosti před Bohem. Hus jako náboženská osobnost k nám znovu promlouvá a nás oslovuje, byť žijeme v jiné době a v jiné situaci, přesto rezignace na etické hodnoty není dobropu cestou... Je nám blízký tím, že nám klade otázky dotýkající se hodnoty pravdy (biblické), otázky lidského svědomí.

     Při bohoslužbě byl připomenut dějinný význam bitvy u Zborova a husitské tradice Československých legií, byli vzpomenuti významní účastníci bitvy u Zborova a také bratři legionáři-členové náboženské obce, kteří vlastními silami vybudovali Husův sbor. Zazněla zejména slavná i méně známější slova Mistra Jana Husa a kdo chtěl, odnesl si sbírku námi vybraných citátů Mistra Jana domů a shlédl tématickou výstavu ke státnímu svátku instalovanou v chrámové předsíni. Nově byl do chrámu instalován husitský prapor (s husitským kalichem).

         Spolu s členy náboženské obce a dalšími hosty se bohoslužby zúčastnili členové Jednoty ČsOL Moravskoslezského kraje a AČR.

        Během vzpomínek v rámci bohoslužeb byl již tradičně položen věnec a kytice k Pamětní desce Čs. legionářů v Husově sboru. Pocta byla vzdána taktéž u hrobu brigádního generála Jana Satorie a u zapomenutého hrobu legionáře br. Rudolfa Rajnocha na Městském hřbitově v O.-Zábřehu.

        Husův odkaz souzní s evangeliem:
"
Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými!"
(J 8,32). Mistr Jan jistě mohl na konci života říci: "Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod." (2.Tim 4,7-8)
Kéž i my můžeme jednou vyznat: Dobrý boj jsem bojoval...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 


 

  70. výročí osvobození Ostravy a konce 2. svět.války,
    uctění památky obětí války

       8. května 2015

          Národní památník II. světové války Hrabyně

 

 

      V pátek 8. května 2015 v 10 hodin se v prostorách Národního památníku II. světové války uskutečnil pietní akt věnovaný 70. výročí ukončení II. světové války za účasti našich členů náboženské obce. Pocta obětem války se konala ve vstupní síni u sarkofágu s tubusy obsahující prsť z pamětních míst bojů II. světové války a míst koncentračních táborů. Dobu dokreslovala expozice ´Doba zmaru a naděje´ a symbolického hřbitova.

   

 


 

                                                                               "Ostrava nezapomíná..."
                                                                                              motto vzpomínkových oslav

70. výročí osvobození Ostravy a konce 2. světové války,
uctění památky obětí války

    30. dubna 2015

         Moravská a Slezská Ostrava
 

      Nálety na Ostravu roku 1944–1945

      Až do léta roku 1944 nebyli obyvatelé Ostravy bezprostředně zasaženi válečnými událostmi. První a zároveň také nejničivější spojenecký nálet postihl město dne 29. srpna 1944. V průběhu přibližně jedné hodiny asi 400 amerických bombardérů nalétávalo v pěti vlnách na Ostravu, přičemž byl těžce postižen střed města a vzdušný úder si v důsledku přímého zásahu několika velkých protileteckých krytů vyžádal asi 400 lidských životů. Celkem podnikli spojenci od srpna až do zahájení osvobozovacích bojů 30 náletů na Ostravu, žádný z nich nebyl tak ničivý jako ten první; zahynulo dohromady asi ještě 150–200 osob, při 13 náletech nebyl  nikdo zabit ani zraněn. Nálety prováděly jak angloamerické letecké svazy, tak také sovětské vzdušné síly s blížící se frontovou linií tak, aby co nejméně poškodily průmyslové závody. Samy o sobě i přes způsobené škody tyto letecké údery významně neochromily chod ostravského průmyslu; většina průmyslových závodů i dolů dokázala vždy záhy obnovit svou činnost a pracovat bez přerušení až do konce dubna 1945.      

      Osvobození Ostravy a okolních obcí

    Vzhledem k budovanému německému opevnění, do kterého byly zakomponovány i  čs. pevnosti z roku 1938, mohli operačního cíle dosáhnout ztečí nebo obkličovacím manévrem. Ostravsko-opavská operace s cílem osvobodit Ostravu proto nebyla vedena přímým úderem ze SZ, ale jako obkličovací manévr ve více než 100 km oblouku kolem Ostravy vedeném od SZ a Z. Samotná Ostravská operace probíhala od 10. 3. do 5. 5. 1945.

    Ostravská průmyslová oblast byla jednou z nejdůležitějších ekonomických základen nacistického Německa. Byla hlavním zdrojem černého uhlí a výroby oceli. Ostravsko sloužilo také jako přirozený průchod do Moravské brány, jejíž dobytí umožnilo rychlý a snadný postup do nitra českých zemí. Němci začali již v lednu 1945 budovat obranné pozice, které se skládaly z 5 pásem železobetonových a polních opevnění s drátěnými a minovými zátarasy, dohromady v délce 40 až 50 km. Na obranu Ostravy bylo nasazeno 39 000 Němců.

        Provedení Ostravsko-opavské operace bylo svěřeno 4.ukrajinskému frontu (o síle 90 114 mužů), kterému
velel armádní generál Andrej Ivanovič Jeremenko.
Front tvořily tyto armády:
18. armáda - velitel generálporučík Anton Josifovič Gastilovič,
38. armáda -           generálplukovník Kirill Semjonovič Moskalenko,
60. armáda -           generálplukovník Pavel Alexejevič Kuročkin,
1.gardová armáda - generálplukovník Andrej Antonovič Grečko,
8.letecká armáda  - generálporučík letectva V.N. Ždanov,
1.čs.armádní sbor - zejména 1.čs.samostatná tanková brigáda - velitel podplukovník Vladimír Janko.

     Útvary 38.armády svedly ve dnech 26. dubna až 1. května velmi těžké boje o obce na levém břehu Odry (Krásné Pole, Poruba, Třebovice, Svinov). Předsunuté jednotky již v noci 29. dubna překročily jihozápadně od Zábřehu v místech U Korýtka řeku Odru a dobyly tu malé předmostí. Následujícího dne československé a sovětské tanky postupovaly do Vítkovic kolem Dolu Šalomoun, Nádražní ulicí a dnešní ulicí 30. dubna až před Novou radnici. Před 19. hodinou projel první čs. tank č. 051 jediným nepoškozeným silničním mostem (dnes Sýkorův) na Slezskou Ostravu. Jednotky 1. gardové armády osvobozovaly ve dnech 30. dubna až 2. května především ostravské obce na Hlučínsku a na pravém břehu Ostravice, z nichž jako poslední byly 2. května v odpoledních hodinách dobyty z rukou nepřítele Radvanice a Bartovice, což znamenalo závěr bojů o Ostravu.
Dobové fotografie "Boje o Ostravu" na: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/osvobozeni-ostravy-boje/

      Své životy zde položilo 1407 rudoarmějců, 2 čs. tankisté a 449 místních občanů, z nichž řada padla se zbraní v ruce po boku Rudé armády, ať už vbojích v jednotlivých obcích a městských čtvrtích, při pronásledování Němců nebo při pokusu o záchranu důležitých průmyslových objektů a komunikací. O těchto lidech, kteří se rozhodli jen pasivně nepřihlížet, dobrovolně se vydali do boje a zaplatili za to nejvyšší cenu, nevíme až na výjimky téměř nic; známe jen jména, zachycená ve vzpomínkách nebo na stránkách obecních kronik. Padlí byli nejprve pochováni před Novou radnicí a na různých místech města. Až 30. dubna 1946 byly jejich zpopelněné pozůstatky pietně uloženy do nově vybudovaného Památníku osvobození v Komenského sadech.

      Kromě lidských obětí utrpělo město i velké hospodářské škody: komunikace rozrušeny, ve městě existoval pouze jeden most (spojující Moravskou a Slezskou Ostravu), poškozeno 3 198 domů a 241 domů úplně zničeno, obyvatelstvu se nedostávalo základních potravin a ubytovacích prostor.
Další fotografie "Padlých, pomníků" na: http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/osvobozeni-ostravy-prehlidky-padli/

 

 


    

    Důstojné připomenutí 70. výročí osvobození
a uctění památky padlých ve 2.sv.v.

       Občané Ostravy si připomenuli  čtvrtek 30. dubna 2015 70. výročí osvobození svého města.
Pietního aktu se zúčastnilo tisíce lidí, představitelé ČR, kraje a města, policie, armády, ČsOL, spolků veteránů a bojovníků za svobodu, hosté z Polska a Ruska etc. Poděkování patřilo
osvoboditelům, tj. vojákům Rudé armády, československým jednotkám, partyzánům, odbojářům, stejně jako všem, kteří v boji za naši svobodu položili oběť nejvyšší, svůj život. Vše zakončila minuta ticha za oběti Ostravsko-opavské operace a státní hymny ČR, SR a Ruské federace, na které navázal slavnostní přelet tří vrtulníků Armády ČR. Čestné místo zaujalo 48 válečných veteránů, kteří se osobně účastnili bojů 2.světové války a přičinili se o konečné vítězství.
      Mohli jsme vidět přelety historických letadel a na slavnostním defilé historickou vojenskou techniku mašírující po Sokolské třídě přes Prokešovo náměstí k Havlíčkovu nábřeží (na 60 dobových strojů – vč. koňské průzkumné hlídky). Zájem budily džípy, dodge či čapajevy, staré motocykly, nákladní auta, děla, kanóny a další technické skvosty vyrobené před 70 a více lety. (Díky nadšencům z kroužků vojenské techniky dodnes plně funkční a použitelné na cestách i v terénu.) Americkou vojenskou techniku dodávanou do SSSR na základě Zákona o půjčce o pronájmu z roku 1941 využívala Rudá armáda i při Ostravsko-opavské operaci. Dnešní vojenskou techniku vystavovala Armáda ČR na Masarykově náměstí a v jeho okolí. Proběhla imitace nezdařeného pokusu o vyhození Sýkorova mostu do povětří, „Němci“ obranu vzdali a stejně jako před 70 lety se dali na ústup.
Dobové fotografie "Most Miloše Sýkory" na:
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/spor-o-most-milose-sykory/
      Průvod končil na Slezskoostravském hradě, kde byla vystavena dobová vojenská technika. V jeho závěru se na obloze objevila světelná sedmdesátka, symbol oslav.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Použitý zdroj:  Šedesát let Ostravsko-opavské operace. Vzpomínky účastníků bojů.
Editor Martin Otipka. Ostrava: Montanex, 2005. 72 s.
ISBN 80-7225-181-3.


 

 

„Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!"
Julius Fučík
("LIDÉ BDĚTE" je také vyryto na Pomníku Obětem 2. světové války)

 

   70. výročí osvobození Ostravy
   a konce 2. světové války,
   uctění památky obětí války

           29. dubna 2015
           Ostrava-Zábřeh


      U příležitosti 70. výročí osvobození Ostravy byla dne 29. 4. 2015 v 11 hodin slavnostně vysazena "Lípa svobody" v parku pod Zámečkem v Zábřehu. Akce se zúčastnili i zástupci Armády ČR, pamětníci osvobození a další hosté. "Strom svobody je přáním i připomínkou zároveň, aby se nová generace s obdobným válečným stavem nemusela setkat", vysvětluje starosta obvodu Bc. Martin Bednář. Dříve stála Lípa svobody u Jubilejní kolonie v Hrabůvce, ale před řádkou let musela být odstraněna. Tímto způsobem obvod Ostrava-Jih navazuje na dřívější tradice a předky.
      Vzpomínková akce proběhla rovněž u
památníků osvobození - Pomník překročení Odry 1.čs.samostatnou tankovou brigádou v lokalitě U Korýtka (u železničního mostu u řeky Odry) , kde se vedly boje 30. dubna 1945 a Pomník Ostravské operace v lokalitě Břehy (za Shopping parkem), kde 29. dubna 1945 vojska 4.ukrajinského frontu vedla stěžejní boj s německými fašistickými okupanty za osvobození Moravské Ostravy.

      Den předtím se uskutečnila pietní akce v 16 hodin u příležitosti osvobození u Pomníku Obětem 2. světové války na křižovatce ul. Hulvácká, Dolní a Zimmlerova (před dřívější ZŠ), na kterém je "vyryt" i legionář našeho sboru František Vladimír Hrbáč.     

 

 

 

 

 

 

 

Vzpomínky účastníků bojů

    Překročení řeky Odry, vytvoření předmostí na jejím západním břehu a jeho následné rozšíření bylo zásadní pro další postup vojsk, protože tak byla zajištěna možnost přepravy hlavních sil sboru na západní břeh, odkud měla být Ostravská operace dále rozvinuta v ostravském směru. Dne 29. 4. 1945 se přibližovala vojska 38. armády a 1. gardové armády na dohled Ostravy, došli až k železniční stanici Svinov. Avšak ustupující německá vojska ještě během tohoto a následujícího dne zničila všechny mosty přes řeku Odru. Proto mohla v dalším dobývání pokračovat pouze pěchota podporována dělostřelectvem, tzn. bez podpory tanků a samohybných děl. Sovětské vedení (na doporučení poručíka Emanuela Gramiše) rozhodlo, že nejvhodnější přechod přes řeku Odru se pro tanky nachází v JZ části Zábřehu - brod U Korýtka. Zde neměl nepřítel vybudovanou protitankovou obranu. Navečer při škaredém počasí dne 29. dubna zde jednotky 38. armády opustili své postavení u Klimkovic (osa Klimkovice-Hýlov-Vřesina-Poruba-Svinov) a nepozorovaně překročili Odru a vytvořili na pravém břehu malé předmostí. "Dnes řeka vypadá jinak, je již regulovaná, ale tehdy byla sám zákrut a meandr a ráno (když se vyjasnilo) 30. dubna řeku sedm tanků bez větších problémů přebrodilo", vzpomíná Mikuláš Končický. "Najeli jsme do úvozu dnešní Polanecké spojky a skrytě, v mírném stoupání pronikli do Zábřehu... Někde u dnešní ČEZ Arény jsme se napojili na ul. Ruskou (původně ulice SA Gasse)... Celou dobu jsme projížděli liduprázdným městem. Až v centru se objevili první lidé a vypuklo nadšení. A to i přesto, že všude bylo stále plno Němců, kteří se schovávali ve sklepích."

Použitý zdroj:  Šedesát let Ostravsko-opavské operace. Vzpomínky účastníků bojů.
Editor Martin Otipka. Ostrava: Montanex, 2005. 72 s.
ISBN 80-7225-181-3.


 

 

 

 

 

 


 

 

 

 


 

28. dubna 2015
   Slavnostní koncert a večeře pro válečné veterány a jejich hosty
   v Domě kultury Akord v Ostravě - Zábřehu

       (Akce k připomenutí konce 2. světové války,
       vzpomínek na oběti bojů, odboje z řad policie a četnictva
       a k 70. výročí oslav osvobození města Ostravy
)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

„Historie tím, že lidi spravuje o minulosti, umožňuje jim soudit přítomnost."
Thomas Jefferson

   V pátek 24. dubna 2015
   byl slavnost
ně odhalen nový památník „Pochodů smrti“
   v Hradci nad Moravicí.

 

      Dne 14. ledna 1945 byl vydán Henrichem Himmlerem, německým ministrem vnitra, příkaz: "Do rukou nepřítele nesmí padnout jediný živý vězeň." Všechny koncentrační a zajatecké tábory byly urychleně evakuovány před postupujícími spojeneckými vojsky. (V Osvětimi bylo až 180 000 vězňů.) Fašisté se pokoušeli zahladit stopy svých zvěrstev. I váleční zajatci prošli v zimě roku 1945 ve třech několikatisícových skupinách krutým nuceným pochodem. Kdo již dále nemohl pochodovat, byl na místě zastřelen a ponechán v příkopu u cesty. V Raduni bylo zastřeleno 7 zajatců, v Budišově 49, v Guntramovicích zahynulo 38. Menší transporty procházely opavským okresem za stejných otřesných podmínek. Nesměla jim být poskytnuta voda ani jídlo. (Těm lidem, kteří se snažili podat jídlo a pití, hrozily tresty či dokonce zastřelení na místě.) Trpěli nejen nedostatkem jídla a pití, ale i oblečení a odpočinku. Lidé všech národností byli v zimě oblečeni jen v lehké trestanecké hadry a obuti v dřevácích. Byly to skutečné pochody smrti. Přesný počet těch, kteří tyto pochody nepřežili, se již nepodařilo zjistit, natož jejich totožnost. Dnes je připomíná jen několik málo zbylých památníků, které jsou zároveň připomínkou hrůz 2. světové války. Jedna část pochodů prošla Hradcem nad Moravicí a pro chvíle odpočinku před dalším pochodem byla tehdy vybrána stodola na ulici Stránka. Zde památník připomíná utrpení a smrt zajatců a vězňů, kteří se konce války a svobody nedožili. Pomník je mementem pro další nastupující generaci, která přijde po nás, aby nikdy nedopustila, že by se tyto hrůzy opakovaly!

 

            

 

 

 

 

     Pietního aktu se zúčastnilo a aktivně se podílelo na organizaci 11 členů jednoty. Přítomno bylo celkem 100 místních občanů a hostů. Přítomni byli vzácní a vážení hosté - veteránky 2. světové války a členky partyzánské brigády Jana Žižky paní Miroslava Kaštovská a Štěpánka Kaliková a dále veteráni 2.sv.v. pan Rostislav Stehlík a Leopold Barták.

 

 

 

 

 


 

 

„Žádné místo ti nemá být milejší než vlast.“
Marcus Tullius Cicero

V sobotu 14. března 2015 jsme se zúčastnili
před budovou Policie ČR v Moravské Ostravě
tentokráte na ulici 30. dubna v 10 hodin
pietního aktu připomínajíce si

smutné výročí obsazení Ostravy hitlerovským Německem.

(Více o tomto památném dni 14. 3. 1939 (a 18 hodině) je níže v článku z minulého roku.)
 

    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 


 

    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

O h l é d n u t í ...
     za nedávno proběhlými vzpomínkovými akcemi z kraje roku 2015

 

4. 1. 2015 se konal tradiční novoroční výstup na hrad Helfštýn –  na počest čs. legionářů spojený se setkáním s mladými Sokoly a Skauty.

        

       

24. 1. 2015 byl uspořádán ZIMNÍ LEGIOMARŠ k uctění památky hrdinů padlých v bojích o Těšínsko v sedmidenní válce v roce 1919.

 

 

 

      

 

 

 

  

 

    

 

 

 

 


 

31. 1. 2015 tříčlenná delegace Jednoty ČsOL MSK uctila u památníku ve Skoczowě v Polsku památku polských vojáků padlých v sedmidenní válce v roce 1919.

       
 

31. 1. 2015  u památníku obětem sedmidenní války v Orlové proběhlo slavnostní shromáždění za účasti Jednot ČsOL, Českého svazu bojovníků za svobodu a delegace Československé obce Sokolské

 

 

 

 

 


 

a slavnostní shromáždění na Ústředním hřbitově ve Slezské Ostravě u Pomníku padlým ve světové válce za účasti Jednot ČsOL, Českého svazu bojovníků za svobodu a delegace České obce Sokolské.

 

      

 

17. 2. 2015 se sešlo shromáždění u příležitosti 1. výročí odhalení památníku čs. legionáře Josefa "Joži" Davida, čestného občana města Opavy (v den jeho narozenin), za účasti delegací ROTARY CLUBU, Jednot ČsOL v Opavě - Kylešovicích.

 

 

 

 

 

 

 

 


 

"Bojovat za svobodu a demokracii se vždy vyplatí."
František Fajtl

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

"Vím, o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti;
vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí.
Neboj se toho, co máš vytrpět.
Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.
Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámu svého Boha a chrám již neopustí...
Probuď se a posilni to, co ještě zůstalo a je už na vymření!""

Zjevení 2,2; 2,10; 3,12; 3,2

Slavnostní bohoslužba v Husově sboru v Ostravě-Zábřehu
   k uctění památky
97. výročí bitvy u Zborova (2. 7. 1917)
       v rámci projektu "
Legie 100",
          která proběhla
29. 6. 2014,

 

        byla uspořádána Jednotou ČsOL Moravskoslezského kraje ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské v Ostravě - Zábřehu. Při bohoslužbě jsme si připomenuli dějinný význam bitvy u Zborova a husitské tradice Československých legií. Vzpomenuli jsme významné účastníky bitvy u Zborova a také bratry legionáře- taktéž členy náboženské obce, kteří vlastními silami vybudovali Husův sbor. Během vzpomínek byly položeny věnce k Pamětní desce Čs. legionářů v Husově sboru a po pietní akci ke hrobu brigádního generála Jana Satorie na Městském hřbitově v Ostravě-Zábřehu.
 

    

    

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 


 

 
           Rok 2014 je významný hned několika výročími spojenými s naší novodobou historií. Uplynulo 75 let od okupace českých zemí Německem v březnu 1939, 70 let od zahájení Slovenského národního povstání v srpnu 1944 a především rovných 100 let od vypuknutí 1. světové války v roce 1914. Právě poslední výročí si také přibližujeme. Projekt „Legie 100“ Československé obce legionářské vyzdvihuje historické zásluhy Československých legionářů v Rusku, ve Francii a v Itálii.

 

 

 

 

                   
 

           Podle výkazu Kanceláře čs. legií bylo všech legionářů 88 701, z toho bylo 60 109 ruských legionářů. Italských legionářů se uvádí 19 225. Ztráty na lidských životech byly hrozivé. V Čs. legiích činily 5 397 padlých či nezvěstných, z toho 4 112 ruských legionářů, 560 francouzských a 725 italských.

 

 

 

 


 

       Díky našim zahraničním vojákům bojujícím v legiích uznaly postupně vlády Velké Británie, USA, Itálie a Japonska československý národ za národ spojenecký, Čsl. legie za spojeneckou armádu bojující proti Německu a Rakousko-Uhersku. Českoslovenští legionáři se významně podíleli na vítězství Dohody v 1. světové válce a díky nim bylo Československo po skončení války považováno za jednu z vítězných mocností.

 

 

 

 

 

 

 

          Nutno říci, že se legionáři v období mezi světovými válkami těšili všeobecné vážnosti. V období po roce 1948 naopak legionáři upadli v nemilost a tehdejší vláda se ze všech sil snažila o to, aby jejich činy a zásluhy byly zapomenuty. Legionářské tradice přestaly být udržovány. Až rok 1989 oživil vše, o co se zasloužili, co vybudovali a na co my můžeme být právem hrdí.

 


 

 

 

"Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou,
nezůstanou-li v paměti těch, kteří budou potom."

Kazatel 1,11

  Pietní akt k uctění památky padlých ve 2. světové válce
  u příležitosti obsazení Ostravy hitlerovským Německem
  se uskutečnil před budovou Krajského ředitelství policie ČR
  dne 14. 3. 2014 v 18 hodin
(Ostrava, ul. Českobratrská)
     

                Úterý 14. 3. 1939, šest hodin večer, Ostrava... začíná předčasná okupace Moravské Ostravy i nedalekého Místku. Lidové noviny vydávají zprávu, že vojska přes Ostravu jen projíždějí na Slovensko. "Dnes k večeru bylo obyvatelstvo města Moravské Ostravy překvapeno několika oddíly německého motorizovaného vojska, které projíždělo městem směrem ke Slovensku," oznámily Lidové noviny. Avšak wehrmacht zůstal. Pamětníci vzpomínají, že osudný večer vládlo v Ostravě sychravé počasí. Drobně mrholilo, a proto v ulicích zažilo první minuty okupace jen málo svědků. Až postupně zaplnili chodníky jásající ostravští Němci, kterým stáli v zádech roztrpčení Češi. V čele kolony jely motorky, za nimi osvětlené lehké obrněné transportéry. Obsazování Ostravy postupovalo od Koblova přes Slezkou Ostravu ke kasárnám na Hranečníku; od Petřkovic do Přívozu; ze Svinova do Mariánských Hor a Vítkovic. Čtvrtý proud postupu vedl od Polanky do Zábřehu a Vítkovic. Ve chvíli, kdy wehrmacht obsazoval Ostravu, však JUDr. E. Hácha teprve mířil speciálním vlakem do Berlína, aniž přesně tušil, jaké bude mít Hitler požadavky. O večerní okupaci části Moravy se po půlnoci dozvěděl přímo od nacistického vůdce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                                                                                                                      (Klikněte na obr. pro popis)

 


 

 

"Když je v zemi nevěrnost, bývá v ní mnoho velmožů,
ale člověk rozumný a znalý udrží řád
."

                                                                             
            Přísloví 28,2

   Odhalení památníku

   rodáka z Kylešovic Josefa Davida

   na legioakci v Opavě-Kylešovicích proběhlo dne 17. 2. 2014

ke 130. výročí jeho narození jako součást akcí projektu Legie 100 pořádané ČsOL ke 100. výročí vzniku Československých legií.

Josef David (Kylešovice 17. 2. 1884 - Praha 21. 4. 1968) organizátor čs. legií v Rusku, poslanec Národního shromáždění, tajemník ČSOL, za 2. světové války člen státní rady ve Velké Británii, v roce 1945 náměstek předsedy vlády a pak předseda Národního shromáždění.

                 

       

 

 

 

 

 

 

 

       Slavnostní ceremonie se zúčastnil hejtman Moravskoslezského kraje, ředitel KVV Ostrava, plk. Ing. Jaroslav Hrabec, představitelé statutárního města Opavy, Matice slezské, Československé obce legionářské a členové Davidovy rodiny. Čestnou stráž drželi příslušníci 53. brigády průzkumu a elektronického boje Opava.

 

 

 

 

 

 

  

       Po zdravici hejtmana MSK Miroslava Nováka a opavského primátora Zdeňka Jiráska  s životní cestou Josefa Davida seznámil přítomné bratr Ing. Jaroslav Žáček plk. v.v., člen Jednoty ČsOL Opava. V podání stěbořického pěveckého sboru zazněla slezská i národní hymna a několik písní. Zasloužilí legionáři i činovníci přebrali na závěr speciálně zhotovenou medaili Joži Davida.

 

 

 

       Byli přítomni předsedové jednot ČsOL MSK, Opava, Lipník n. B.: br. Mgr. Václav Krejčí pplk. v.v., br. Mgr. Pavel Skácel pplk. v.v., br. Lukáš Kotek, příslušníci Policie ČR a členové ČSBS Ostrava vedeni br. Jiřím Francírkem.

 

 

 

 

 

 

 

            K památníku byl položen věnec a kytice. Slavnostního shromáždění se zúčastnily téměř dvě stovky občanů.
      
                                                                                       
              Foto: Jiří Francírek

 


 

 

 Oslavy 100  let od vzniku Československých legií
a  95. výročí  „SEDMIDENNÍ  VÁLKY  O  TĚŠÍNSKO“
 

Josef Šnejdárek
(* 2. dubna 1875, Napajedla   † 13. května 1945, Casablanca),
byl český vojenský důstojník, československý legionář, účastník první světové války,
velitel československých vojsk v sedmidenní válce o Těšínsko

a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad.

Sedmidenní válka (polsky wojna polsko-czechosłowacka)
           byla vojenské střetnutí Československa a Polska o Těšínsko v roce 1919, probíhající v rámci československo-polského sporu o Těšínsko. Československé jednotky po marném protestu proti jednání v rozporu s uzavřenou mezitímní dohodou zaútočily na Polskem obsazenou část Těšínska, aby ve sporném území zabránily konání voleb do polského Sejmu a odvodům místního obyvatelstva do polské armády. Útok byl zastaven na nátlak Dohody. Výsledkem války bylo stanovení nové demarkační čáry, která rozšířila území kontrolované Československem. Na čs. straně byl provedením operace pověřen podplukovník Josef Šnejdárek. Československé vojenské síly byly tvořeny 21. střeleckým plukem legionářů z Francie, praporem 54. pěšího pluku z Olomouce, praporem 93. pěšího pluku ze Šumperka, 17. mysliveckým praporem z Fryštátu, praporem dobrovolníků z Bohumína a praporem dobrovolníků z Orlové.  Operace se na československé straně zúčastnili i další místní dobrovolníci, zformovaní v tzv. Národní gardy o síle přibližně 5000 mužů.
          Z oblasti severozápadního Slovenska měl postup hlavních československých sil podporovat 35. legionářský pluk z Itálie, vedený italským plukovníkem Grasellim a později posílený praporem 33. legionářského střeleckého pluku z Itálie. V průběhu bojů bylo československé vojsko posíleno nově utvořenou 2. brigádou o síle 6 praporů, s podporou 2 baterií dělostřelectva a 1 jezdecké eskadrony.  K připravovanému útoku na Skočov bylo československé vojsko dále posíleno o 1. prapor 28. pěšího pluku z Prahy, 1. prapor 3. pěšího pluku z Kroměříže, 2. prapor 93. pěšího pluku ze Šumperka a 5. prapor dobrovolníků.
          Polské síly pod velením Franciszka Latinika byly slabší než československé síly. Polsko mělo po skončení první světové války územní spory se všemi svými sousedy a v době sedmidenní války byly jeho hlavní síly vázány v polsko-ukrajinské válce o východní Halič. Polské vojsko bylo o síle 5 praporů, s podporou 4 kulometných rot, jezdecké čety a dělostřelecké baterie. Ve zbrani bylo dále přibližně 550 příslušníků polského četnictva a okolo 6500 místních polských dobrovolníků. I polské vojsko bylo v průběhu bojů posilováno.

Průběh bojů
         19. ledna 1919 vydalo československé Ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska. 21. ledna 1919 vyzvalo Československo Polsko ke stažení polského vojska a orgánů z Těšínska.   Polsko výzvu ignorovalo.    
      23. ledna 1919 v 11:00 hodin se v Těšíně ohlásil u polského velitele Franciszka Latinika československý velitel Josef Šnejdárek se skupinou důstojníků, tvořených anglickým, francouzským, italským a americkým zástupcem (jejichž autoritou jako představitelů Dohody se československá strana zaštiťovala). Polské straně bylo předáno ultimátum, žádající vyklizení oblasti až k řece Bělé do dvou hodin. Po marném uplynutí této lhůty zahájila ve 13:00 hodin československá vojska postup ve směrech na Bohumín a Karvinou. Od východu současně zahájily postup legionářské jednotky z Itálie. Československá vojska postupovala vpřed, byl obsazen Bohumín (v 16:00 hodin), Orlová a po těžkých bojích i Karviná. Těšín byl obsazen bez boje 27. ledna 1919. Polská vojska ustoupila za Vislu.
        27. ledna 1919 obdržel Josef Šnejdárek rozkaz k překročení Visly a zajištění železnice Bohumín - Těšín - Jablunkov. 30. ledna 1919 započal československý postup a polská vojska ustoupila ke Skočovu, kde se zastavil postup i ústup. Československým vojskům dorazily další posily, čímž se dostala do značné převahy nad polskými jednotkami. Československá vojska připravovala útok na Skočov s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany.
         Útok na Skočov se neuskutečnil na nátlak Dohody (spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie) a v noci na 31. ledna 1919 československá vojska zastavila bojové akce na základě rozkazu československého ministerstva národní obrany. Mezi Československem a Polskem bylo podepsáno příměří a 26. února 1919 se československá vojska stáhla na novou demarkační linii, stanovenou mezinárodní komisí Dohody na základě československo-polské smlouvy, uzavřené 3. února 1919 v Paříži. Sporné území bylo postaveno pod mezinárodní kontrolu.

   

Spor                                 
        Ohledně sedmidenní války nastal jeden z řídkých sporů mezi prezidentem Masarykem a Edvardem Benešem, hlavním československým vyjednavačem na Pařížské mírové konferenci. Masaryk patřil k jestřábům a ozbrojený vstup na Těšínsko podporoval. Beneš naopak v Paříži vnímal nevoli vedoucích států Dohody k tomuto vstupu a byl proto proti němu. Zatímco Masaryk na sklonku bojů tajně nařizoval postupujícím vojskům, aby postupovala až do posledních sekund dohodnutého ukončení bojů, Beneš pod tlakem vedoucích dohodových států důrazně žádal okamžité ukončení vojenského tažení. Po skončení bojů prezident Masaryk přijal důvěrně a se „zvláštní pochvalou“ podplukovníka Šnejdárka. Beneš by naopak dal raději velící důstojníky ztrestat.

 

Oběti
        Sedmidenní válka byla krátká a relativně málo krvavá. 44 (podle jiných zdrojů 53) československých vojáků v bojích padlo, 124 mužů bylo zraněno a 7 bylo nezvěstných. Třetina ztrát připadla na československé legionáře. Československé oběti  připomíná pomník v Orlové, který byl podle vzpomínek generála Vicherka za polské okupace československého Těšínska v roce 1938 rozbit a zbytky byly pohozeny na veřejné smetiště. Po 2. světové válce byl památník částečně obnoven.
        Na polské straně padlo 92 vojáků, 855 mužů bylo zraněno a 813 bylo nezvěstných (nezvěstní byli zejména dezertéři z krakovského kontingentu). Polské oběti připomíná pomník v Žibřidovicích a ve Stonavě. Pomník ve Stonavě připomíná 20 padlých polských vojáků 12. wadowického pluku pěchoty. Hroby polských vojáků padlých v Sedmidenní válce jsou i na hřbitově ve Skočově.

 

 


 

Vzpomínka na oběti Velké války

 

        Zástupce NO CČSH v Ostravě – Zábřehu byl dne 29. 1. 2014 účastníkem malé vzpomínkové slavnosti na ústředním hřbitově ve Slezské Ostravě.
        Členové Jednoty ČsOL Moravskoslezského kraje a Českého Svazu Bojovníků za svobodu  Ostrava položili věnec k památníku vojáků, kteří zemřeli v ostravském lazaretu a v nemocnici Na Fifejdách na následky nemocí a zranění utrpěných ve válce.
        Předsedové br. Mgr. Pavel Skácel a br. Jiří Francírek připomenuli význam místa, kde je pochováno 90 vojáků účastníků 1. světové války a  Československých legionářů.
       Pietní akt ozdobily vlajky Sokolských jednot z Ostravy. Br. Pavel Skácel vyzval přítomné k založení tradice lednových setkávání na hřbitově slovy:

   „Jsou hrdinské činy, našich vlastenců,
které nesmí nikdy upadnout v zapomnění.“

           Setkání bylo zakončeno minutou ticha.  

        

 



 

image 

   Bohoslužba konaná dne 10. 11. 2013
        ke Dni válečných veteránů,
           výročí ukončení 1. světové války
                a výročí úmrtí Jana Opletala


       11. listopadu 1918 zazněla poslední salva při podpisu příměří na konci I. světové války (11. 11. v 11 hodin). Hrůzy této války zůstaly tak hluboce vryty ve vědomí účastníků, že poté, co válka skončila, byl 11. listopad vyhlášen Dnem válečných veteránů. Symbolem tohoto dne se stal vlčí mák jako symbol nového života.

         Po celou historii válčení se říká, že právě na bojištích a na hrobech jako symbol krve vždy vyraší rudé vlčí máky. Vysvětlení je jednoduché. Vlčí máky kvetou v době, kdy jiné rostliny v okolí jsou mrtvé. Semena vlčích máků odpočívají v půdě řadu let a když nejsou nablízku konkurenční rostliny, vyraší. A právě půda na bojištích, rozbrázděných a přerytých bombami a granáty, se silnou koncentrací vápence ze zdevastovaných budov, působila jako katalyzátor pro vyrašení vlčích máků.

"Neměli bychom spát, ačkoliv máky rostou, na polích flanderských."
pplk. John McCrae 

 

 

 

  

 

 

 

 


 


SLAVNOSTNÍ  BOHOSLUŽBA  K  UCTĚNÍ  PAMÁTKY

1150. výročí příchodu Slovanských věrozvěstů          (863)
  598. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa       (6. 7. 1415)
    96. výročí bitvy u Zborova                                      (2. 7. 1917)

        V neděli 7. července 2013 uspořádala Jednota ČsOL Moravskoslezského kraje ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské v Ostravě – Zábřehu bohoslužbu v Husově sboru k uctění památky Čs. legionářů u příležitosti 96. výročí bitvy u Zborova. Bohoslužbu sloužila farářka Mgr. Karen Soušková.

    Při bohoslužbě byl připomenut dějinný význam bitvy u Zborova a husitské tradice Československých legií, byli vzpomenuti významní účastníci bitvy u Zborova a také bratři legionáři-členové náboženské obce, kteří vlastními silami vybudovali Husův sbor, od jehož slavnostního otevření v tomto roce uplynulo 80 let.

       Spolu s členy náboženské obce a dalšími hosty se bohoslužby zúčastnili členové Jednoty ČsOL Moravskoslezského kraje, Jednoty ČsOL Ostrava 1 a příslušníci AČR.

        V závěru bohoslužby byly položeny věnce k Pamětní desce Čs. legionářů v Husově sboru a ke hrobu brigádního generála Jana Satorie na Městském hřbitově v Ostravě-Zábřehu.

Vloženy fotografie -  klikněte na odkaz:
http://ccsh-ostrava-zabreh.websnadno.cz/Fotogalerie.html

TOPlist