I dnes aktuální...

H u s ů v   o d k a z   d n e š k u

 

      S rokem 2015 se znovu odkrývá dříve záměrně zamlžovaný a nadčasový duchovní, mravní, etický obsah Husovy osobnosti a díla. A proto již 6. 7. 2012 naše církev vyhlásila a zahájila "Husovské trienium". Jedná se o tříleté období přípravy na jubilejní rok 2015, kdy uplyne šest set let od Husovy smrti. Současně si šestisté výročí koncilu (1414-1418) připomíná město Kostnice. Mottem trienia je Husova výzva z jeho listu z kostnického žaláře věnovaná všem věrným Čechům z června 1414 (viz plakát), která souznívá s evangeliem: "Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými!" (Jan 8,32). A kdo pravdě nepřeje, kdo nechce žít opravdově, kdo nedopřeje práva a spravedlnosti utiskovaným, kdo dává přednost politickému chytračení před přímostí a poctivostí, zkrátka, kdo nevěří pralidské pravdě Ježíšově, "již je odsouzen", jak říká Ježíš v rozmluvě s Nikodémem. - Sám nad sebou koná svůj soud!

 

        V této sekci chci přiblížit v malých sondách Husovu osobnost zakotvenou v Písmu a tradici, představit víru a myšlenkový svět českého reformátora, pedagoga, betlémského kazatele, teologa, rektora Pražského učení jeho rozhodování a vliv,

        v neposlední řadě jeho přínos a odkaz v dějinách, který je natolik blízký našemu národu a Církvi československé husitské, která vzešla z hnutí katolického modernismu a navazovala na odkaz české reformace. Husův náboženský odkaz byl aktualizován v dílech patriarchů např. Dr. Karla Farského a dalších osobností a pracovníků církve. Živý vztah k Husovi a ohlas jeho dědictví dokládají desítky kostelů označených jeho jménem - "Husův sbor".

        Kristus je pro Husa dokonalým vzorem života, proto je svým příkladem i inspirací k nápravě života společnosti a církve.

 

 

 

 

4.   Kristův  a  apoštolský  pozdrav
       "M í r   t o m u t o   d o m u"   (Mt 10,12)

 "Já tedy, kněz nejnepatrnější,
pevně se přidržuje šlépějí našeho Vykupitele a nejvyššího velekněze a jeho apoštolů,

beru si hned v úvodu za základ svého kázání slova Pána a Spasitele:
Mír  tomuto  dom
u.
Prosme Boha míru,
ať sešle tomuto domu první mír,
aby Boha nade vše miloval.
A ať sešle tomuto domu druhý mír,
aby se svatě spravoval.
A ať sešle tomuto domu třetí mír,

aby všem bližním prospěl k spáse.
Mír tomuto domu, aby bez bázně hleděl k Bohu, sám v sobě se ztišil a v lásce sloužil všem.
Mír tomuto domu, aby srazil zpupné, pozvedl pokorné, uklidnil nesvorné a smířil nepřátele.
Mír tomuto domu, aby nehledal svůj vlastní prospěch, sebe nevynášel,
ale krotil nezřízenou osobivost, nepodplatně na vahách soudu,
nedal se úplatkem pohnout ke křivdě..."

                                                                                                    Mistr Jan Hus (z Řeči o míru)
 

 

    Podle Mistra Jana Husa je dvojí mír:          
         Boží mír (pokoj) a světský mír (světa).     
    Boží pokoj má tři stránky:

         mír člověka s Bohem,
         mír člověka se sebou samým
         a mír člověka s člověkem.

Nutným předpokladem míru mezi lidmi je proto mír s Bohem a mír člověka se sebou samým.
Neměli bychom zapomínat, že mír má základ v zachovávání Božích přikázání!
Světský mír je pro Mistra Jana nejvyšší hodnotou a lidé po něm přirozeně touží.
Hus uvádí citát Augustinův ze spisu O obci Boží:
"Hodnota míru je tak veliká, že ani v pozemském a smrtelném životě nic neslyšíme raději,
po ničem nebažíme toužebněji a nic lepšího konečně nemůžeme nalézt."

A rozdíl mezi oběma míry?
Nespočívá v pozemské nejistotě míru, nýbrž v tom,
že mír světa mohou mít lidé dobří i zlí, ale Boží pokoj jen lidé dobří (podle J 14,27)
.

"A tolik jsem chtěl říci o trojím míru Božím, který je utišením mysli zakotveným v ctnostech."

 


 

3.                                                                                                           
                  V čem tkví Husův význam pro dnešní mladé lidi?                     
 

       Není Čecha známějšího celému světu nad Mistra Jana. Právě jeho jméno je téměř jedinou legitimací mezi lidmi jiné národnosti, kterým byl český národ znám právě jen ve spojení s jeho jménem.

         Neexistuje jednotný výklad, čím Hus tak velice vyniká ve vzpomínkách Čechů. Pro jednu skupinu je národním hrdinou, vzorem vlastence a bojovníka za národní práva. Hus prohlašoval za důležité, aby každý národ měl plné právo v zemi, kterou mu Bůh dal. Když byl národ ohrožen, vybízel k obraně, ať šlo o obranu země proti vpádu cizinců, ať o hájení práv kulturní, ať od čest národa. I v Kostnici Hus usiloval, aby svůj názor obhájil z obvinění z kacířství a kletbou nad Prahou. Český národ – to jsou Husovi spoluobčané spojení poutem pokrevním, obyčejů, jazyka („jehož čistoty měli být pilni“) a touto pouto je tak pevné, jak je zasazeno do víry v Boha a poslušnosti Jeho vůle. Již zmínění „věrní Češi nejsou ti, kteří pamatují především na svou vlast a svůj lid, nýbrž ti, kteří milují Boha a zákon milovat budou. A i když nám může trhat vlastenecké srdce, musíme připustit i následující pravdu: „Němec dobrý (tj. Boha poslouchající), je milejší než bratr zlý.“

        Že Hus miloval český jazyk a vzdělával svými spisy i opravou pravopisu, je nám dobře známo. Jeho služba byla cenná nejen v tom, že PSAL a KÁZAL česky (zatímco ostatní preferovali latinu, němčinu), nýbrž i v tom, CO (a o čem) psal česky! Český jazyk mu byl nástrojem ke zvěstování Božího slova a teprve takto dostává každý jazyk pravé posvěcení, když jím Hospodin dává zvěstovat Své slovo hynoucímu člověku. A protože žádný národ a žádný jazyk netrvá věčně, je nutné zabezpečit naši řeč pro potomky a potomky potomků.

"Také věz, ktož čteš v této biblí,
kdež nalezneš nad i krátké nabodeníčko, žeť má spěšně to slovo řčeno býti,
jako takto: město latíně civitas;
a kde dlúhé, že to slovo s prodlúžením má řčeno býti,
jako takto: miesto, latíně locus etc."

        V roce 1827 objevil Fr. Palacký v třeboňském archívu anonymní latinský traktát s návrhem originální diakritické úpravy pravopisu. Traktát nazval "Orthographia Bohemica" a po důkladném studiu přisoudil Husovi. V roce 1855 jej opsal a svůj opis postoupil k vydání nakladateli Šemberovi. Při této příležitosti mu poslal i své výpisky z tématicky blízkého Husovu doslovu k "Bibli Šafhauzské", který obsahoval údaje o zásadách revize překladu a o jeho pravopise. Mezi nimi byly i poznámky vysvětlující užití diakritických znamének (citováno výše). Nakladatel Šembera tento "Doslov" omylem pokládal za Husovu předmluvu k Bibli a takto nazvaný jej vydal zároveň s Orthographií pod souhrnným názvem "Mistra Jana Husi Ortografie česká" (1857). Že autorem mohl být Mistr Jan Hus? - Mohl. Avšak autorství nebylo dosud potvrzeno, ale rádi tomu věříme.

Autor:   Petra Soušková
             V Ostravě 24. 4. 2014
Říčan, R. Od úsvitu reformace k dnešku. Kapitoly z cír. dějin.
      II. řada. Praha: YMCA. 27-28 s..

Pleskatová J. Jan Hus a nabodeníčka. In: Čmejrková, S.,
     Svobodová, I. Oratio et ratio : Sborník k životnímu jubileu
     Jiřího Krause
. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR,
      2005. ISBN 80-86496-23-6. 283–287 s.

 


 

2.

"Pravda vítězí". Spojení „pravda vítězí“ se dostalo na prezidentskou standartu z dopisů Mistra Jana Husa, který roku 1413 napsal Janovi z Rejštejna, že
pravda vítězí nad vším“, a roku 1415 psal z kostnického vězení Pražské univerzitě: „Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky“.

      Husovo pojetí práva úzce souviselo s pojetím pravdy. Ostatně obě slova mají ve slovanských jazycích společný základ. Právo podle Husova mínění musí být vždy v souladu s pravdou. - S pravdou nejvyšší, pravdou Kristova zákona, nadřazenou církevnímu i světskému právu, které s ním musí být v souladu, protože "lidský zákon nemůže přece pozměnit, co božská moudrost přikázala." Světské i církevní zákony je proto třeba harmonizovat se zákonem Kristovým a špatného úředníka či kněze napravit nebo nahradit lidmi respektujícími slovo Boží! Pouze v tomto kontextu si správně vyložíme Husovu devízu, kterou čteme v apokryfní 3. knize Ezdrášově (a v jejímž duchu se odvíjel husitský zápas: Veritas omnia vincit! Pravda přemáhá vše! Pravda vítězí! Rozumí se pravda Boží, pravda Kristova zákona. Pravdu lze chápat jako výzvu, o jejíž dosažení má člověk a celé lidstvo ve svém nejvlastnějším zájmu usilovat. V této souvislosti a v tomto sousloví pokračoval T. G. Masaryk. Známá je i rozšiřující parafráze V. Havla (o pravdě a lásce vítězící nad lží a nenávistí), která by z pohledu Husa a husitů byla nadbytečná. V Boží pravdě je totiž obsažena i láska, včetně lásky k bližnímu, jako jeden ze základních principů Ježíšovy výzvy (Mt 22,39). Hus zdůrazňuje, že k pravdě patří láska. Úsilí o pravdu bez lásky může činit člověka fanatickým, až nelidským (proto motto trienia). 

      Stručná odpověď na otázku, zda věta "pravda vítězí" je z Bible, zní: "ano i ne". Ale mnohem zajímavější to ještě bude, když se podíváme na souvislost, ve které se známé husovské a masarykovské heslo vyskytuje. V Bibli se Husova zlatá pravda obtížně hledá, neboť myšlenka pochází z apokryfní „Třetí knihy Ezdráš“, která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu (oficiálně stanoveného rozsahu Písma). Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Daria. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější:
       Tři mládenci, tělesní strážci, kteří chránili krále, si mezitím řekli: "Vyslovme každý svůj názor o tom, co je nejsilnější. Kdo vysloví nejmoudřejší názor, tomu dá král Dareios veliké dary a velkou cenu za vítězství. Bude se oblékat do purpuru, pít ze zlatých nádob, spávat na pozlaceném loži, dostane pozlacený vůz, turban z byssu a řetěz kolem krku. Pro svou moudrost bude usedat na druhém místě po Dareiovi a bude zván Dareiovým příbuzným." Každý hned napsal svůj názor, zapečetili list a vložili ho králi Dareiovi pod podušku. Řekli: "Až se král vzbudí, dají mu to psaní; o kom usoudí král a tři perští velmoži, že jeho názor je nejmoudřejší, tomu se dostane vížězství, jak je dohodnuto. Jeden napsal: "Nejsilnější je víno." Druhý napsal: "Nejsilnější je král." Třetí napsal: "Nejsilnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda." (3 Ezd 3,1 - 4,41).

Autor:   Petra Soušková
             V Ostravě 9. 4. 2014
           Hus a Masaryk. Hledání národní tradice a identity.
   1. vydání. Praha: CČSH, 2013. 55 s. ISBN 978-80-7000-091-5.
           Od Husa k dnešku. Výstava k 90. výročí CČSH.
 
  1. vydání. Praha: CČSH, 2010. 80 s. ISBN 978-80-7000-055-7.

           http://mujweb.cz/cce.zizkov/362c.shtml

 


1.

Žeň zajisté hojná jest, ale málo dělníků opravdových… Sluší sklízeti všechnu žeň království českého, shromažďovati ji do stodoly Páně a v den smrti vydati počet z každého snopu. Jak však budete moci svézti do stodoly Páně tak veliké množství snopů, odnímáte-li kosu slova žencům kvůli lenochům, kteří sami nežnou a jiným brání, jakmile se slovem Páně dotknou jejich nepravosti?... Žeňte lenochy do práce, nebraňte těm, kdož věrně pracují o žni Páně. …"
                                                           Arcibiskupu Zbyňkovi (červen 1408), list Mistra Jana Husi

                                                                

       Známá je Husova srážka s duchovní vrchností, ve které se odráželo kazatelské hnutí založené Janem Milíčem z Kroměříže. Stejně jako Milíčovi stoupenci a žáci, tak i Mistr Jan stanul v popředí starého zápasu o svobodu kázání (z příkazu Páně Mt 28,19. A tomuto příkazu musí kněz vyhovět děj se co děj!) Naproti tomu církevní kruhy (a němečtí mistři na pražské univerzitě) obnovují zápas s heslem boje proti anglickému učenci J. Viklefovi s výsledkem odsouzení Viklefovy nauky i předního jejího zastánce Mistra Stanislava ze Znojma Římem, autora traktátu "O těle Kristově" (20. 4. 1408). Do tohoto boje výrazně přispěl pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburku, který zprvu přál české „reformaci“, ale chtěje vyhovět králi, zakolísal a připojil se k odpůrcům reformačního hnutí. Celou tuto situaci mapuje List Mistra Jana adresovaný arcibiskupu Zbyňkovi, kde Hus volá po trestu a pokárání zkažených duchovních a poukazuje na skutečnost, že kněží pokorní, chudí, s láskou plnící si povinnosti, zdarma pro Boha konající práci a kážící evangelium, jsou teď jako kacíři uvězněni a pro kázání evangelia nuceni k vyhnanství.
       Půl roku poté, na jaře 1409 byl svolán koncil do Pisy za účelem odstranění dvojpapežství a arcibiskup M. J. Husa na papežův rozkaz suspendoval.

        První patriarcha ThDr. Karel Farský zpracoval postilu taktéž na téma "Žeň zajisté mnohá..." (1922) vycházející z Matouše 9,35-38 a dává Husovi za pravdu. Je mu líto úrody nepožaté ponechané hnilobné zkáze. Je škoda polní úrody ztlučené krupobitím nebo nedostatkem pracovních sil ponechané na zmar větru a dešti či suchu, které způsobilo, že obilí zrálo a přezrálo rychleji než mohlo být žato. Avšak zrání se děje v celém vesmíru, i člověk zraje. Všímá si paralely s dobou před šesti sty léty, které vydalo v křesťanství překrásné květy husitské a víry bratrské, ale mráz pobělohorský sežehl jejich lupeny a spálil naší duchovní růst kultury na několik stovek let, avšak zničit nestačil a národ zrál dál... My žneme na poli kultury náboženské. Žneme, co minulé doby sily. Pravda, dosud není každý klas zralý. Jsou dosud i zelené tu a tam, ale nejlepší zrna v nejtěžších klasech jsou zralá. Ve Farského době byl nedostatek duchovních, a proto se obraceli s prosbou o pomoc k inteligenci národa (profesorům, učitelům, úřadníkům, ale i k laikům a nekněžím) s výzvou: "Pojďte a žněte"! Farský kriticky konstatuje, že mnozí nejsou schopni být dělníky na poli této žně a mnoho z nich nemusí mít k duchovenské službě puzení (vokaci).
 

Autor:  Petra Soušková
            V Ostravě 9. 4. 2014

Zdroj citace: Bartoš, F. M. Listy Mistra Jana Husi.
   Praha: Nakladatelské družstvo Církve československé, 1925. 48 s.
Zdroj obr.: Mistr Jan Hus v proměnách času a jeh poselství víry dnešku. 
   1. vydání. Praha: CČSH, 2012. 330 s. ISBN 978-80-7000-081-6.

Srov.: Kaňák, M.  Farský, K. Postily. In: Český zápas, roč. 1922, č. 40.   
   Praha: Blahoslav 1952. 560 s.

 

 

TOPlist