Dávná historie kolumbárií

" Národ bude tak posuzován,
   jak pohřbívá své zesnulé." 

                  Periklés (500 - 429 př. Kr.)

 

        Výklenky pro umístění uren s popelem zesnulých, jimž se říká kolumbárium, tvoří součást krematorií a hřbitovů, ať už jako samostatně stojící objekty nebo jako součást vnějších nebo vnitřních zdí  a často jej  nalezneme jako součást Husových sborů CČSH.

       Málokdo si dnes ale uvědomuje, že důstojné slovo "kolumbárium" vzniklo původně jako žert v antickém Římě. Ony výklenky, kam se ukládaly pohřební schrány, totiž lidem připomínaly holubník. Latinsky se holub, holubice řekne columba - a odtud tedy naše pojmenování kolumbárium (z lat. columbarium - holubník).
 


Mozaika znázorňující scénu s egypským kolumbáriem pro chov holubů; Palestrina (1. stol. př. Kr.)

 

       K nejstarším kolumbáriím (holubníkům)  patří kolumbárium v Tel Mareshe (také Marrissa) v Národním parku Beit Guvrin v Izraeli.  Jeho stáří se odhaduje na 2.500 let, je až 30 metrů dlouhé a má tvar dvojitého kříže. Bylo postaveno pro chov holubů, které chovali zejména pro jejich maso, mléko, obětní účely a rovněž  trus, který se využíval jako hnojivo. Během helénského období (2. - 3. stol. př. Kr.) své zesnulé již pohřbívali ve výklencích střechovitého tvaru uvnitř pohřební jeskyně.
                                                                     
                                                                                                                   

     Kolumbárium pro chov holubů ve městě Tel Maresha, NP Beit Guvrin, Palestina, Izrael       Kolumbárium ve městě Tel Maresha pro chov holubů, Národní park Beit Guvrin, Palestina, Izrael. Kolumbárium Hirbat Midras
 

         Veliké antické hrobky jsou klenuté, buď úplně nebo částečně podzemní, v jejichž vnitřku  se nalézají na všech čtyřech stranách dlouhé řady výklenků (lat. loculi) nad sebou umístěných, takže celek vypadá jako holubník. Ve výklencích byly ukládány hliněné urny ( lat.  ollae) s popelem mrtvých, obyčejně dvě v jednom výklenku. Nad výklenky nebo pod nimi se nalézaly  mramorové deštičky se jménem zesnulých nebo byla jména zesnulých napsána přímo na zeď. Stěny kolumbárií bývají ozdobeny štukem a malbami.
 

          Ukládání pohřební urny člena římské císařské rodiny                                    
Rekonstrukce ukládání pohřební urny člena římské císařské rodiny v antickém kolumbáriu
a smuteční obřad v kolumbáriu Julia Caesara (Porta Capena, Řím)

 

           
Typicky římské moderní  kolumbárium Vigna Codini na Via Latina  s detailem výklenků a uren, 1. stol. př. Kr.
 

           
Mramorový náhrobek se jménem zesnulého, hliněná urna s ostatkem zesnulého uvnitř schrány (resp. obalu)

 

        Antická kolumbária vynikají  svou velikostí, majíce místo až pro 600 uren. Kolumbária stavěly bohaté rodiny římské pro své propuštěnce, měly-li jich tolik, že by pro ně nebylo bývalo místa v rodinné hrobce, členové císařské rodiny římské stavěli je pro své otroky a propuštěnce. Podnikatelé je budovali pro chudý lid, jenž nemohl si zakoupit vlastního hrobu. Členové  pohřebních společností platili vkladní částku a mimo to platiti stálé íspěvky.   

         O antická kolumbária se starala tzv. pohřební bratrstva (lat. collegia funerattia).

 

         Až čtvrtina dobře zachovalých starověkých kolumbárií se vyskutuje v Římě u cest Via Appia a Via Latina, vedle Aureliánova valu známého jako Pomponius Hylas. Např. Villa Rufini, Villa Doria Pamphili a již zmíněná hrobka (kolumbárium) Pomponia Hylase situovaná vedle Via Appia a Porta Latina (též Aureliánův val).

 

          

 

           

 

Autor:  Petra Soušková
V Ostravě 1. 8. 2011
 

TOPlist